PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je tomu pár let, co prosákla na veřejnost zpráva, že z legendární rockové grupy DEEP PURPLE odchází poslední z původních zakládajících členů a zároveň nejvěrnější článek, který za celou bezmála čtyřicetiletou kariéru kapelu ani jednou neopustil. Klávesák Jon Lord. Nezdá se ovšem, že by tenhle rockový děd chtěl na hudbu zanevřít úplně. Důkazem budiž poslední dílko z jeho pera nesoucí název „Beyond The Notes“.
Posuzovat vliv DEEP PURPLE potažmo Jona Lorda je holá zbytečnost. Ať přímo, či nepřímo ovlivnili takřka všechny (navrch mají už jen BLACK SABBATH, kteří ovlivnili úplně všechny). Všichni známe Lordovy nezapomenutelné hammondky, které osobně prosadil v rockovém kolbišti. A nezapomíná se ani na snahu spojit rock a symfoniku a to prosím ještě v dobách, kdy byl samotný rock sotva v plenkách (Ne, opravdu ne. S tímhle nápadem tu fakt nebyla první METALLICA). A právě z tohoto symfonického či přesněji klasického cítění vychází „Beyond The Notes“. Lord patrně usoudil, že bengálu už bylo za ty roky dost a zkomponoval tedy důstojný důchodový soundtrack pro studené zimní večery u krbu. Je sice znám a uznáván hlavně jako klávesista, ale tento nástroj na albu zdaleka nedominuje. Na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by zkomponoval sólovou desku se symfonickým orchestrem, i když je jeho částí všude dost a dost, hlavně smyčců. O tom, že se dočkáme i legendárních hammondek, netřeba pochybovat. Skladby je poměrně těžké někam zařadit. Jsou tu lehce ostřejší a promyšlenější kousky typu „Cologne Again“, z nichž se dá vcelku i vysledovat rocková minulost. Jako nejzajímavější z nich bych vypíchnul hned druhou skladbu „De Profundis“. Právě ta mi z celého alba přijde nejpropracovanější a mně osobně oslovuje nejvíce. A pak jsou tu i totální cajdáky jako „One From The Meadow“. Ty by někdo mohl označit za klasiku, no mně spíš hlodá v mysli červíček popu. Ale to vůbec nevadí. Ať už hraje z této desky cokoli, vyznačuje se to vždy velmi příjemnou poslouchatelností a obrovským muzikálním citem, jenž je součtem talentu a dlouholeté hudební praxe. A nezůstalo jen u nástrojů. Zhruba třetina skladeb je odzpívaná povětšinou ženským zpěvem, jeden kousek i mužským hlasem. Tady mi ale trošku vadí výběr hlasů. Ne nejsou špatné, rozhodně ne. Ale přijde mi, že existují i lepší zpěvačky.
Na Lordově albu si nejvíce cením volnomyšlenkářství a pohody, která z něj přímo čiší. Ten člověk má hudbu za ta léta v krvi hluboce zažitou a na tomhle materiálu je to cítit z každé noty. Ačkoli se nejedná o rockovou hudbu, může být pro spoustu fanoušků DEEP PURPLE, zejména těch otevřenějších, jeho tvorba stále přitažlivá. A určitě nejen pro ně.
Moc příjemná záležitost. Jon Lord se za léta působnosti v DEEP PURPLE zapsal do rockové historie zlatým písmem. Dnes tvoří něco krapítek jiného, přesto stále lukrativního. Jeho hudba v sobě nese úžasný kus muzikální volnosti i volnomyšlenkářství a já se nebojím ho označit za umělce.
7,5 / 10
Jon Lord
- Klávesy, Klavír
Paul Shigihara
- Kytara
Matthias Krauss
- Klávesy
Urs Fuchs
- Basa
Sabine von Baaren
- Zpěv
Sam Brown
- Zpěv
Miller Anderson
- Zpěv
1. Miles Away
2. De Profundis
3. One From The Meadow
4. Cologne Again
5. I'll Send You A Postcard
6. The Sun Will Shine Again
7. A Smile When I Shock His Hand
8. November Calls
9. The Telemann Experiment
10. Music For Miriam
Vydáno: 2004
Vydavatel: EMI Europe
Stopáž: 68:24
Produkce: Jon Lord, Mario Argandona
Hudobná vyzretosť Jona Lorda prezentujúceho sa na tomto albume je viac než patrná. Každá kompozícia má svoje pokojné čaro prenesené do inteligentných kompozícií a pohráva sa hlavne s emóciami poslucháča. Louža v recenzii napísal to podstatné a mne nezostáva len dodať, že "Beyond The Notes" si ma získal svojou krásou a nezostáva mi len súhlasiť s tým, že Jon Lord je skutočný pán umelec.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.